Ceny profesionálních překladů angličtiny na českém trhu mají značné rozpětí. Trh není nijak regulovaný a má velmi nízké překážky ke vstupu.[1] Znalost angličtiny na „nějaké“ úrovni je v Česku relativně běžná. Pro zákazníky navíc bývá těžké poznat, zda je zakoupený překlad kvalitní. To vše vede k tomu, že na trhu je přítomno značné množství dodavatelů velmi různé kvality, a také různé ceny.
Překladatelské služby se obvykle účtují podle délky zdrojového textu, tj. počtu znaků nebo slov k překladu. Tyto objemové sazby jdou navzájem poměrně snadno porovnat. V tomto článku budu používat jako jednotku cenu za normostranu (NS), což je 1.800 znaků včetně mezer.[2]
Ceny překladů se samozřejmě v čase mění stejně jako ceny čehokoliv jiného. Čísla v tomto článku reflektují situaci v létě 2023.
V tomto článku
- Běžně nabízené ceny: „Welcome to the Jungle“
- „Férové“ ceny: Kolik překladatel potřebuje, aby se uživil
- Závěrem
- Poznámky
Běžně nabízené ceny: „Welcome to the Jungle“
Na trhu jsou běžně k vidění cenové nabídky od cca. 150 do 600 a více Kč / NS (bez DPH).[3] To jsou „základní sazby“ – může existovat celá řada důvodů ke slevě nebo přirážce, ale těm se v tomto článku nevěnuji.
Proč tak velké rozpětí? Odpovídá kvalita rozdílu v ceně?
Mám-li odpovědět poctivě, řekl bych, že kvalita obecně rozdílu v ceně odpovídá, ale jen do jisté míry. Smutným faktem je, že řada překladatelů a agentur hřeší na zákazníkovu neschopnost důkladně posoudit kvalitu překladu a prodávají práci na nižší než profesionální úrovni za „profesionální“ sazbu.
V podstatě v každé cenové kategorii tedy můžete dostat dobrý nebo špatný překlad. Za vyšší cenu si koupíte zejména vyšší pravděpodobnost, že překlad bude dobrý, a také že obchodní jednání a komunikace bude solidní a profesionální, zakázka bude dobře organizačně zvládnutá atd. Ale ani to bohužel neplatí vždy.
Možná právě proto tolik zákazníků vyhledává jen nejnižší cenu, případně nejrychlejší termín dodání – protože na hledání kvality v této džungli už rezignovali. To samozřejmě není pro trh dobrá zpráva, neboť tlak na ceny jen dále podporuje rozmáhání špatných překladů. Nicméně taková je často situace.
Níže trh rozdělím do několika cenových kategorií, i když jde jen o orientační schéma. Trh není nijak centrálně koordinovaný a překladatelé se cíleně neřadí do žádných ostře definovaných cenových tranší. Uváděné rozsahy jsou přibližné a založené zejména na mých vlastních pozorováních.
150 – 220 Kč / NS: Amatérský trh
Za tuto cenu si v současných podmínkách (léto 2023) mohou dovolit prodávat pouze ti, kteří se nepotřebují překládáním na plný úvazek uživit. Typicky se jedná o lidi hledající přivýdělek, studenty, důchodce, lidi na rodičovské dovolené atd.
Riziko, že dotyčný nemá schopnosti na profesionální úrovni, a že překlad tedy nebude kvalitní, je zde značné.
220 – 280 Kč / NS: Obvyklá sazba agenturního trhu
Jde o sazbu, kterou je agentura ochotná vyplatit překladateli-živnostníkovi. Sazba, za kterou agentura ten samý překlad prodá koncovému zákazníkovi, je podstatně vyšší, obvykle 350 – 450 Kč / NS (plus DPH).
Z marží agentur se financují zejména mzdy jejich zaměstnanců (z nichž většina jsou tzv. koordinátoři překladů – naopak samotní překladatelé téměř nikdy zaměstnanci nejsou). Něco padne na běžné provozní výdaje firmy, a co zbude je zisk majitele.
Jelikož přes agentury prochází značná část všech překladů na trhu, považuje řada překladatelů za „obvyklé“ ty sazby, které jim agentury platí. Z pohledu klienta to tak ale samozřejmě není, neboť ten platí kromě odměny překladatele i marži.
Někteří překladatelé přesto prodávají přímým klientům za sazby, které by dostali u agentury. Kvalita agenturních překladatelů je ale velmi různá a přímý nákup od někoho v této cenové relaci se může a nemusí vyplatit.
Můžete mít štěstí a narazit na slušného překladatele, který prostě nezná svou cenu. Tedy neví, že přímému klientovi by měl nabídnout o něco více než agentuře, protože přímého klienta je těžší získat a bývá s ním více (neplacené) komunikační a organizační práce.
Tím hůře sice pro něj, ale lépe pro vás. Alespoň tedy do té doby, než si spočítá, že za tyto sazby nejspíš dlouhodobě nepřežije, a z trhu tak možná odejde.
Můžete ale stejně tak dobře narazit na někoho, kdo zas až tak dobrý není, a kdo se na trhu etabloval a udržel zejména proto, že mnohé agentury v nouzi vezmou leckoho, a že pro mnoho klientů je těžké poznat kvalitní překlad od (pod)průměrného.
300 – 400 Kč / NS: Obvyklá sazba překladatelů-živnostníků pro přímé klienty
Za řádově tyto sazby prodávají překladatelé, kteří samostatně inzerují a vyhledávají zakázky bez účasti agentury. V tomto segmentu je vyšší šance, že narazíte na někoho, kdo ke svému řemeslu přistupuje profesionálně a zodpovědně, neboť to je k úspěchu na volném trhu většinou potřeba.
Zároveň za tyto ceny začíná být reálné se dlouhodobě živit jako překladatel na volné noze, tedy v této kategorii najdete i větší procento zkušenějších lidí.
400 – 600 Kč / NS: „Prémiové“ sazby
Obvykle jde o dobré překladatele. Přesto ale důvodem, proč si mohou účtovat tak vysokou cenu, není nutně lepší kvalita, ale zejména fakt, že daný překladatel nemá o zakázky nouzi a může si dovolit přijít o část poptávky, kterou mu vyšší cena odežene.
Jde tedy zejména o překladatele obchodně úspěšné. Přesto ale šance, že dotyčný bude dobrý, je lepší než v nižších cenových tranších. Když nic jiného, tak si nemůže dovolit pokazit pověst, pokud chce takovéto sazby moci účtovat i nadále.
Více
Můžete se setkat i se sazbami vyššími než 600 Kč / NS, ale to už je spíše výjimka. Zpravidla jde o zkušené překladatele se stabilním kmenem spokojených zákazníků, kteří zároveň dobře ovládají marketing a dokáží jednak vysokou cenu opodstatnit, a jednak vyhledat zákazníky, pro které není překážkou.
„Férové“ ceny: Kolik překladatel potřebuje, aby se uživil
Chcete znát věc z druhé strany? Pojďme si zkusit dopočítat, jakou sazbu by překladatel potřeboval, aby se byl schopen dlouhodobě důstojně uživit.
Z toho si můžete udělat alespoň nějakou představu o tom, na kolik vás nejspíše přijde člověk, který překlady dělá opravdu profesionálně a dlouhodobě; který se může své práci věnovat jako řemeslu a není prekarizovaným dělníkem.[4]
„Férová“ výše sazeb je samozřejmě časté téma mezi překladateli. Jejich konsenzus je, že běžné ceny ve značné části trhu s překlady čeština / angličtina nedosahují potřebné úrovně.
Na druhou stranu, každý by rád pracoval za více spíše než za méně, a určit „férovou“ cenu za cokoliv je dost subjektivní cvičení. Přesto se pokusím pomocí několika, doufám rozumných modelových předpokladů tu částku nějak uchytit.
Model „férových“ překladatelských sazeb
Pokud nechcete číst slovní komentář modelu, můžete přeskočit na jeho tabulkové zobrazení níže.
Krok 1: Roční objem práce překladatele
Začněme od toho, že průměrný překladatel přeloží denně zhruba 8 NS. To je poměrně objektivní číslo založené na celosvětovém dotazníkovém šetření od CSA Research, americké firmy pro průzkum trhu s překlady.
Dále pokračujme tím, že náš modelový překladatel „na plný úvazek“ bude dělat 230 pracovních dnů v roce. (Rok má obvykle cca. 250 pracovních dnů a překladateli jsme přidělili 20 dnů dovolené, tedy zhruba tolik, kolik je zákonné minimum pro zaměstnance.)
Za rok tedy udělá 1.840 NS překladů. Předpokládejme, že všechny dělá za „základní“ sazbu bez slev a bez přirážek, a že nenabízí jiné služby s jinými cenami (korektura, tlumočení, výuka jazyků, konzultace, lokalizace webů atd.).
Krok 2: Hledání srovnatelného zaměstnance
Dále potřebujeme nějak ukotvit, kolik je „přiměřené“, aby překladatel chtěl vydělat. Příjmová nerovnost je dnes značná a pracovat se dá za velmi různé peníze. Od čeho se tedy odpíchnout?
Spomenu zde novelu školského zákona z jara 2023, podle níž průměrný učitel ve veřejném školství má mít 130 % průměrné mzdy. Myslím, že není špatný nápad říci, že „překladatel by mohl mít stejně jako učitel“:
Oba jsou vysokoškolsky vzdělaní pracovníci humanitního směru. Oba pracují hlavou a oba mají pracovní podmínky považované lidmi mimo obor obecně za „výhodné“.
Pro učitele je to relativně malý počet odučených hodin a nadstandardně dlouhá dovolená v důsledku školních prázdnin.[5] Pro překladatele je to možnost pracovat z domova, nebo odkudkoliv jinud se vám zachce.
Samozřejmě to není srovnání dokonalé, ale jako záchytný bod mi přijde rozumné.
Průměrná mzda za první čtvrtletí 2023 je dle Českého statistického úřadu 41.265 Kč hrubého měsíčně. Z toho 130 % je tedy asi 53.650 Kč hrubého měsíčně.
To dále převedeme na čistou mzdu, aby se nám mezi zaměstnanci a živnostníky lépe srovnávalo.
Pro člověka s jen základní zákonnou slevou na dani[6] platí, že čistá mzda je přibližně hrubá mzda krát 0,7 (dopad srážkových daní placených zaměstnancem) plus 2.600 Kč (vratka daňové slevy „na poplatníka“) měsíčně.
Pro hrubou mzdu 53.650 Kč to vychází na asi 40.150 Kč čistého měsíčně.
Krok 3: Zohlednění rozdílů mezi živností a zaměstnáním – sociální zajištění
Nyní musíme zohlednit, že překladatel je živnostník, a jako takový čelí výrazně jiné rozpočtové situaci než zaměstnanec. Platí sice výrazně nižší daně, to je pravda, ale také má mnohem slabší tzv. „sociální zajištění“.
Konkrétně nemá žádnou nemocenskou ani rodičovskou a jeho důchodový výměr ze standardních záloh OSVČ bude tak nízký, že bude-li chtít mít důchod podobný učiteli, bude si muset poměrně dost přispořit z vlastních zdrojů.
(Rovněž nemá žádný nárok na dovolenou, ale tu jsme mu již započítali v jednom z předchozích kroků našeho modelu, tedy ji dále nemusíme uvažovat.)
Kolik by si měl spořit stranou na důchod? To je na každém, ale pro náš model bych navrhl takto: Aby překladatel dorovnal učitele, bude potřebovat ke státnímu důchodu OSVČ zhruba 10 tisíc měsíčně navíc.
Obecně se přepokládá, že důchod bude člověk pobírat něco přes 20 let. Pracovní život vysokoškoláka má zhruba 40 let. Počítejme tedy alespoň 5 tisíc měsíčně navíc (= 10 tisíc rozdíl × 20 let spotřeby ÷ 40 let spoření) jako překladatelovo soukromé spoření na důchod.
Krok 4: Zohlednění rozdílů mezi živností a zaměstnáním – nejistota příjmu
Navíc má značnou nejistotu příjmů, kterou je také třeba nějak ohodnotit.
Nedávno jsem četl na internetu starší diskusi počítačových programátorů pracujících ve švarcsystému (čímž se na fóru vůbec netajili), kteří si navzájem doporučovali povýšit žádanou odměnu alespoň o 20 % jako kompenzaci toho, že nemají jistotu zaměstnaneckého místa.
(To potom, co už ji povýšili o dalších 30 % na konto toho, že za ně jejich švarc-zaměstnavatel neplatí sociální pojištění.)
Ačkoliv programátor ve švarcíku není příliš dobře srovnatelný s překladatelem na volné noze, přesto jejich návrh 20 % jako rezervy na „nejistotu a riziko podnikání“ mi přijde rozumný, a podržím se ho v našem modelu.
(Naopak jejich návrh účtovat si odměnu před tímto „rizikovým příplatkem“ ve výši tzv. superhrubé mzdy legálně zaměstnaného kolegy nepoužiji, jelikož zde neřešíme švarcsystém a tento způsob výpočtu tedy není úplně vhodný.)
Krok 5: Zohlednění rozdílů mezi živností a zaměstnáním – náklady podnikání
Konečně, překladatel na volné noze má také nějaké náklady podnikání. Ty jsou u překladatelů, pravda, nízké. Ale nejsou nulové.
Potřebujete alespoň skromné výdaje na marketing – registrace na oborových inzertních portálech jako základ, lépe i vlastní web, případně jde uvažovat také o tradiční placené reklamě. Potřebujete počítač a nějaký software, nejlépe legální.
Není špatný nápad mít doplňkové nemocenské pojištění a pojištění podnikatelské odpovědnosti. Obzvlášť s ohledem na to, že jako OSVČ máte neomezené ručení. Můžete také chtít mít alespoň občas k dispozici pomoc účetního a / nebo právníka.
Na všechny tyto věci dohromady dejme stranou relativně skromné 2 tisíce měsíčně.
Krok 6: Zohlednění rozdílů mezi živností a zaměstnáním – daně
Zaměstnanci se mohou ptát: A co to slavné podnikatelské „nakupování bez daně“ a „dávání do nákladů“? Odpověď je jednoduchá: Pro našeho modelového překladatele ani jedno nepřichází v úvahu.
Je neplátcem DPH, tedy nemůže „nakupovat bez daně“. Účetnictví řeší výdajovým paušálem, tedy sice platí nízké daně z příjmů, ale nemůže si „dát do nákladů“ vůbec nic.
Výdajový paušál navíc uměle snižuje čistý příjem, což činí našeho překladatele hůře úvěrovatelným (zejména na hypotéky) než zaměstnance s podobným nominálním příjmem.
Vzato kolem a kolem, odsud našemu překladateli žádná finanční výhoda oproti zaměstnanci, kterou bychom už nezapočetli jinde v našem modelu, příliš nepoplyne.
Konečně musíme překladateli připočítat daň, kterou jako OSVČ platí sám z vlastních tržeb. Ta se skládá z daně z příjmů a záloh na sociální a zdravotní „pojištění“ (což jsou ve skutečnosti také daně, jenom jednoúčelové).
Díky reformě z r. 2021 (novelizované r. 2023) má náš překladatel možnost platit tzv. „paušální daň“, která v jeho příjmovém pásmu činí asi 75 tisíc Kč ročně a pokrývá všechny tři výše zmíněné daně.
Náš překladatel má dost vysoký příjem na to, aby na ní ušetřil oproti tradičnímu systému zdanění OSVČ, ale ne příliš. (To pravé šetření se děje u těch, kteří vydělají třeba dvakrát tolik.)[7]
Tabulka: Model „férové“ sazby překladatele (pro r. 2023)
Shrňme si nyní do tabulky, k čemu jsme došli, a počítejme společně, kolik by si náš překladatel chtěl „důstojně“ vydělat (některá čísla jsou lehce zaokrouhlená):
| Krok výpočtu | Poznámka | Částka Kč |
| Průměrná mzda 2023 | převzato z webu ČSÚ | 41.260 |
| Plat učitele (×1,3) | závazek vlády ČR z jara 2023 | 53.650 |
| V čistém (×0,7 + 2.600) | odečíst daň z příjmů, soc. a zdrav., přičíst zpět slevu na poplatníka | 40.150 |
| Soukromé penzijní spoření (+ 5000) | na dorovnání učitelova důchodu – důsledek nízkých daní OSVČ | 45.150 |
| Náklady podnikání (+ 2000) | inzerce, marketing, technika a software, pojištění, účetnictví, právní servis atd. | 47.150 |
| Rezerva na nejistotu (×1,2) | zohledňuje absenci „zaměstnaneckých jistot“ | 56.580 |
| Za rok | měsíční číslo ×12 | 679.000 |
| Paušální daň OSVČ | v r. 2023 činí 6.208 Kč měsíčně | 74.500 |
| Roční hrubá tržba | součet došlých plateb od zákazníků za rok | 753.500 |
| Roční objem práce (NS) | počet normostran přeložených za rok | 1.840 |
| Cena za NS | hrubá tržba ÷ objem práce | 410 |
Jak tedy vidíte, za mých předpokladů by „férová“ odměna překladatele byla zhruba 410 Kč / NS.
Opět zmíním, je to „základní sazba“ bez slev, ale taky bez přirážek. Za tuto cenu byste měli očekávat dobrého, profesionálního překladatele, ale není to sazba nějaké „elity“ v oboru.
Až tedy příště narazíte na nějakou diskusi o tom, kolik je „férová“ cena za překlad, můžete použít můj odhad jako objektivní záchytný bod.
Samozřejmě žádný odhad není dokonalý. Přijímal jsem při sestavení modelu celou řadu subjektivních rozhodnutí a předpokladů. U řady z nich je možné vést argument jinou cestou a dojít tak k celkem dost odlišné ceně.
Přesto si myslím, že můj výpočet není nerozumný, ani není „mimo mísu“. Naopak, jde o předpoklady z mého pohledu poměrně konzervativní. Jako překladatel samozřejmě nejsem v této věci nestranný, ale snažil jsem se pokud možno odhad nenafukovat a nenahrávat příliš velkorysým částkám.
Jak píšu výše, vypočtená cena 410 Kč / NS by měla napodobit životní standard učitele na státní škole – není to tedy rozpočet na „velký byznys“, žádné vily s bazénem a obrok nový Kodiaq. Jsou to peníze na relativně obyčejný, ale snad důstojný život.
V předchozí sekci jsem vám však ukázal, že značná část překladatelů angličtiny nepracuje za ani zdaleka podobné částky.
Naopak, na cenu kolem 410 Kč / NS dosáhne v jazykové kombinaci ČJ / AJ jen malá část překladatelů – obvykle těch komerčně úspěšných, kteří nemají nouzi o klienty a mohou si dovolit přijít zcela o agenturní zakázky (o něž je za tuto cenu nulový zájem), a také o určitou část zakázek přímých.
Modelový životní standard překladatele podle účtované sazby
Může být zajímavé se podívat, jakému procentu průměrné mzdy (beze změny ostatních předpokladů modelu výše) by odpovídaly různé cenové kategorie běžně nabízené na trhu, které jsem popsal v předchozím oddíle.
150 Kč / NS ~ 50 % průměrné mzdy (amatérský překladatel)
- životní standard zhruba na úrovni zaměstnance, který bere 20 tisíc hrubého měsíčně
- podobně placená zaměstnání: pomocná síla, kopáč, brigáda
250 Kč / NS ~ 80 % průměrné mzdy (agenturní překladatel)
- životní standard zhruba na úrovni zaměstnance, který bere 33 tisíc hrubého měsíčně
- podobně placená zaměstnání: prodavač, operátor výroby, přepážkový pracovník
350 Kč / NS ~ 110 % průměrné mzdy (překladatel na volné noze)
- životní standard zhruba na úrovni zaměstnance, který bere 45 tisíc hrubého měsíčně
- podobně placená zaměstnání: průmyslový technik, finanční úředník, realitní makléř
450 Kč / NS ~ 145 % průměrné mzdy (zavedený překladatel)
- životní standard zhruba na úrovni zaměstnance, který bere 60 tisíc hrubého měsíčně
- podobně placená zaměstnání: zdravotní sestra specialistka, ředitel školy, průmyslový inženýr
550 Kč / NS ~ 175 % průměrné mzdy (úspěšný překladatel)
- životní standard zhruba na úrovni zaměstnance, který bere 72 tisíc hrubého měsíčně
- podobně placená zaměstnání: finanční analytik, IT inženýr, investiční poradce
Příklady podobně placených zaměstnání jsou převzaty z dat Českého statistického úřadu pro rok 2022. Jde o celorepublikové průměry, tedy pouze orientační čísla.
Připomínám, jde o přibližné srovnání životní úrovně, nikoliv přímé srovnání příjmu. Srovnání samotného příjmového čísla mezi živnostníkem a zaměstnancem by vycházelo jinak, ale nedává příliš smysl s ohledem na to, jak moc se liší jejich nákladové struktury.
Co výsledky modelu napovídají o skladbě překladatelů na trhu
Jak si tedy vysvětlit, že ve volné přírodě můžete získat nabídky na překlad angličtiny nejen za 450, nebo tedy ať nežeru za 350, ale běžně i za 250 nebo dokonce i jen za „neuvěřitelných“ 150 Kč / NS?
Přinejmenším u těch nižších cenových nabídek je odpověď na základě výše uvedeného výpočtu zřejmá: Lidé, kteří za to pracují, si prostě nemohou dovolit dlouhodobou, udržitelnou činnost v oboru na plný úvazek.
Nejsou to tedy žádní „pečlivě vybraní experti v oboru s mnoha lety zkušeností“. Za tu cenu nemohou být.
Jsou to často přivýdělečníci, nebo v horším případě fušeři, kteří se ve vidině snadné brigády z domova rozhodli nabízet za dumpingové ceny. (Ano, i tak to lidé na internetu hledají – překladatel je „brigáda z domova“. Co k tomu víc říci?)
Na trhu nemohou vydržet víc než pár let, neboť jim dříve či později musí dojít, že lepší „kariérní perspektivu“ by měli nejen jako učitelé ve škole, ale třeba i jako pokladní v supermarketu nebo dělníci ve výrobě.
Riziko, že takový člověk nebude překládat dobře, je značné. Osobně jsem řadu takových překladů viděl, a některé i opravoval. Bohužel je to v Česku celkem běžná věc.
Mohl bych zde šermovat odbornými termíny z jazykovědy ve snaze vysvětlit, co všechno bývá v těch překladech špatně. Přišlo mi ale výmluvnější věc objasnit skrze cenovou stránku.
Ta je jednak snáze pochopitelná pro lidi mimo obor, a jednak se nemusí odkazovat na abstraktní a těžko uchopitelné diskuse o „kráse“ přeloženého textu.
Olivová ratolest amatérským překladatelům
Přes výše uvedené nechci levným kolegům jenom lát. Česko není bohatá země a ne každý se narodí do zajištěné a stabilní rodiny (což je statisticky nejsilnější korelát budoucího životního úspěchu). Rozumím, že řada těchto lidí asi dělá, co mohou.
Není asi špatně, že mají možnost vstoupit na trh. Špatně jsou dvě věci: Pokud jsou dost dobří na práci na profesionální úrovni, pak je špatně, že dělají (možná mají pocit, že „musí“ dělat) za tak mizerné peníze.
To je špatně i proto, že mezi nimi mohou být tací, kteří by se časem stali výbornými překladateli, kdyby mohli od začátku dělat za peníze, za které dává smysl vytrvat.
Pokud naopak na profesionální úroveň nemají, pak je špatně, že svou práci za profesionální vydávají.
Je jedna věc nabízet se jako levný „brigádník“ pro zákazníky, které opravdu nic než ta cena nezajímá. Takové zakázky vždycky jsou.
Je jiná věc vzít práci na této úrovni a snažit se ji (vlastními silami či skrze agenturu) natlačit zákazníkům, kteří očekávají profesionální služby a spoléhají na to, že jim dodavatel nekecá.
V obou případech jsou pak výsledky vidět na ulicích, ve veřejném sektoru i ve firmách. Špatnými překlady (zejména ve směru do angličtiny) je Česko promořené.
Máme jako společnost přetrvávající špundus, že nás na bohatém Západě mají za burany. Nevím, jestli je to pravda. Ale anglické překlady, kterými se Češi prezentují v cizině, opravdu často jako od burana vypadají.
Závěrem
Až se vám tedy příště bude zdát třeba 300 – 350 Kč / NS za překlad angličtiny příliš, vzpomeňte si prosím, že ačkoliv rozhodně není problém sehnat člověka, který to udělá za půlku, tak podstupujete značné riziko, že jeho schopnosti nebudou na úrovni, kterou byste si představili pod pojmem „profesionální překladatel“.
Naopak, i třeba těch 350 Kč není pro profesionálního překladatele žádné terno. Je to spíše ústupek skutečnosti, že tento obor a zejména jazyková kombinace ČJ / AJ je opravdu plná nerealisticky nízko naceněné konkurence, a že překladatel má jen omezené možnosti, jak zákazníkovi vysvětlit nebo ukázat, že za tu cenu nejspíš nedostává to, co si představoval.
Poznámky
[1] Překážkou ke vstupu na trh (barrier to entry) se v ekonomii rozumí náklady (peněžní nebo jiné), které musí ekonomický subjekt vynaložit a / nebo regulatorní požadavky, které musí splnit, aby mohl na daném trhu začít podnikat. Může to znamenat náklady na rozjezd podnikání, osobní kvalifikace pracovníků, certifikáty, normy, získání licence atd.
[2] Existují i jiné definice normostrany, např. 1.500 znaků bez mezer nebo 1.650 znaků vč. mezer. Někteří poskytovatelé překladatelských služeb účtují místo normostran na slova, což je původně anglosaský zvyk, kterého se v Česku drží zejména větší překladatelské agentury.
[3] Zda budete platit DPH závisí na tom, jestli nakoupíte přímo u překladatele, nebo u překladatelské agentury. Velká většina překladatelů jsou OSVČ – neplátci DPH. Agentury (tj. firmy, které nakupují překlady u překladatelů-živnostníků a přeprodávají je koncovým zákazníkům) jsou obvykle společnosti s ručením omezeným, tím pádem plátci DPH.
[4] „Prekarizované zaměstnání“ (precarized employment) je novější pojem z anglosaského světa, kde označuje práce, které jsou pro své vykonavatele finančně i jinak nejisté a obecně nevhodné ke hmotnému zajištění. Typicky se jedná o práci s nízkými kvalifikacemi, která je nízce ohodnocená, není podchycená pracovněprávním vztahem, a kde pracovník je snadno nahraditelný z velké zásobárny potenciálních zájemců – jinými slovy, kde člověk nemá v podstatě žádné ekonomické jistoty.
[5] Dle aktuálních předpisů je v r. 2023 plný úvazek učitele 22 hodin týdně, tedy zhruba 55 % běžné pracovní doby, která je 40 hodin týdně. To už je „naředěné“ různými školními prázdninami, a samozřejmě to také není jediný čas, který učitel tráví v práci.
[6] Tj. člověka, který nemá nárok na žádnou další daňovou úlevu. Má tedy nárok jen na základní tzv. „slevu na poplatníka“, na kterou má nárok každý (existuje zejména pro daňové zvýhodnění nízkopříjmových), a která pro r. 2023 činí 30.840 Kč (za rok).
[7] Současný systém paušálních daní straní OSVČ s vysokými příjmy, jejichž efektivní míra zdanění patří k nejnižším v celé ekonomice – a dokonce k nejnižším globálně, neboť česká daňová soustava je jednou z nejméně progresivních ve vyspělém světě. Naopak živnostníci, kterým se nedaří a vydělají málo, jsou velmi biti: Minimální částku daně (ve výši asi 6 tisíc měsíčně) musí zaplatit bez ohledu na to, jak málo nebo zda vůbec něco v daném měsíci vydělali.