V pokračování série započaté zde se snažím popsat základní situaci na trhu s překlady, s cílem umožnit zákazníkům udělat si jasnější představu o tomto odvětví. V tomto článku se věnuji podrobnostem jako je počet překladatelů, velikost agentur, obvyklé sazby přímých a agenturních překladů a celkový objem trhu. Zaměřuji se při tom pouze na český trh a místy i jen na jazykovou kombinaci angličtina / čeština.
Článek má svá omezení: Objektivní data o trhu jsou kusá nebo neexistují vůbec a většina z níže uvedeného se zakládá na osobních zkušenostech a postřezích jediného překladatele na volné noze, tedy mě. Veškeré konkrétní údaje a čísla z externích zdrojů jsou aktuální ke dni vydání na jaře 2023, ale nemusí aktuálními zůstat.
V tomto článku
Počet překladatelů na volné noze
Jak jsem zmiňoval v úvodním díle série, veškerou překladatelskou práci jako takovou provádí jednotliví překladatelé, kteří jsou z velké většiny na volné noze (obvykle živnostníci). Vhodnou vstupní otázkou pro náš pokus vyčíslit trh s překlady tedy je, kolik překladatelů existuje?
Pokud je mi známo, v Česku (a asi ani ve většině jiných zemí) se žádný oficiální soupis všech překladatelů nepublikuje. Můj kvalifikovaný odhad založený na intuici a zkušenostech je, že český trh s překlady ve všech jazykových kombinacích představuje pravděpodobně nižší tisíce ekvivalentních plných úvazků (full-time equivalent, FTE).[1]
Do toho zahrnuji překlad všeho druhu i korekturu, ale nezahrnuji převážně samostatný trh s literárními překlady. Zbytek článku věnuji pokusu o odvození přesnějšího odhadu lépe podloženého daty. Nakonec docházím ke střednímu odhadu 1.500 FTE, s rozumnou měrou jistoty, že skutečná hodnota leží mezi 750 a 3.000 FTE. Chcete-li se dozvědět, jak jsem k těmto číslům došel, čtěte dále.
Co se týče toho, jak se celkový počet rozpadá do jazykových kombinací, v nichž jednotliví překladatelé pracují: S přehledem největší je kombinace čeština/angličtina (dále jen „Čj/Aj“), v níž pracuji i já. Ta pravděpodobně představuje nižší až střední stovky FTE.
Ostatní kombinace jsou postupně menší, kde druhou největší je pravděpodobně kombinace čeština/němčina, následovaná kombinacemi češtiny s dalšími jazyky významnými globálně nebo v regionu – francouzštinou, španělštinou, italštinou, polštinou atd.[2] Tyto kombinace jsou pravděpodobně ve velikostním rozsahu od stovky a více, po vyšší až střední desítky FTE.
V „exotických“ kombinacích (např. čeština/svahilština) může poptávka dosahovat jen několika málo FTE, pokud vůbec tolik. V této části trhu může být potíž i jen sehnat na danou kombinaci alespoň nějakého překladatele. Přesto však malé kombinace ve svém součtu představují relativně velký balík, neboť jich je značné množství.
Prolézání oborových registrů
Teď už tedy k tomu, jak jsem odvodil čísla v záhlaví článku. Sledoval jsem několik navzájem nezávislých zdrojů dat. Nejjednodušším, ale také nejméně jistým přístupem je prostě spočítat profily překladatelů na oborových inzertních portálech. Globálně nejznámější z těchto registrů jsou asi proz.com a translatorscafe.com. Zdá se však, že český trh využívá spíše místní registry, na nichž si profil vede podstatě větší množství překladatelů než na zmíněných mezinárodních webech.
Důvodem k tomu může být izolovanost českého trhu. (A pokud trh skutečně je izolovaný, intuitivně bych to dával na vrub všeobecné jazykové izolaci Česka.) Nebo je to prostě tím, že na českém trhu vůbec nějaké zavedené domácí registry existují – spíše bych se divil, kdyby to bylo ve všech cizích zemích pravidlem. Samozřejmě je možná i kombinace těchto dvou důvodů: Izolovanost trhu může být důvodem, proč domácí registry vznikly a nadále prosperují.
Ať je tomu jak chce, dvěma nejvýznamnějšími inzertními registry pro profesionální překladatele v Česku jsou zřejmě tlumoceni-preklady.cz a překladatelská sekce portálu Na Volné noze.[3] Jde o placené služby, kde si freelancer může vytvořit inzertní profil na webu, který znají a navštěvují relevantní zákazníci.
Mezi členskými základnami těchto dvou webů je jen částečný překryv: Já například mám profil na obou, ale to neplatí zdaleka o každém. Je také dosti pravděpodobné, že mnoho profesionálních překladatelů nemá placený profil ani na jednom. Vím o některých, kteří inzerují pouze skrze vlastní web; jiní zase mohou pracovat výhradně pro agentury a inzerci neplatit žádnou.
Letmý pohled do těchto registrů ukazuje, že na Tlumočení-Překlady inzeruje cca. 200 překladatelů, a dalších asi 150 je Na Volné noze. To počítám pouze placené profily, které se předplácí pravidelně na dané období. Lze tedy rozumně předpokládat, že všechny patří aktuálně činným překladatelům. Předpokládáme-li částečný překryv členských základen, lze odhadovat, že na jednom nebo obou těchto webech má profil cca. 250–300 překladatelů.
To je zjevně mnohem méně než můj výše uváděný odhad celkového počtu lidí na trhu, což vede k otázce, kde jsou ti zbylí? Mohli bychom například předpokládat, že místo reklamních profilů si vedou vlastní weby. Prohlídka internetu však ukazuje, že těch se zdá být ještě méně než členů v registrech. I po zdlouhavém procházení výsledků na Googlu jich lze snadno dohledat lze jen pár desítek.
Nebo jsem možná mýlil ohledně oblíbenosti globálních registrů? Rychlá kontrola Proz, který je z nich největší, nachází jen asi 40 placených profilů v kombinaci Čj/Aj, a z těchto lidí navíc většina uvádí sídlo v anglicky mluvících zemích. V ostatních jazykových kombinacích jsou výsledky podobné. To ukazuje na minimální překryv s domácím trhem v České republice. Také se zdá, že bylo správné mé dřívější tvrzení o nízké oblíbenosti globálních registrů mezi překladateli obsluhujícími český trh.
Jelikož jsme vyřadili všechny ostatní reálné možnosti, nabízí se jako nejpravděpodobnější, že velká většina překladatelů-jednotlivců vlastní online inzerci nemá. Jak potom ale získávají práci, když jsou živnostníky, a tedy nemají žádnou záruku přísunu práce od zaměstnavatele? Myšlenka, že by tak velké procento z celku byli zaměstnanci, se příčí jak mé osobní zkušenosti a intuici, tak i datům společnosti CSA Research,[4] která odhaduje, že celosvětově má zaměstnanecký poměr jen asi 10 % všech profesionálních překladatelů.
Lze si představit, že někteří překladatelé pracují pouze pro přímé klienty, které získali bez zprostředkování internetem, například skrze osobní kontakty. Ať je ale takových překladatelů kolik chce (a osobně bych se divil, kdyby jich bylo významné množství), nejsou zahrnuti v celkovém odhadu velikosti trhu v tomto článku.
Tento odhad zakládám jen na překladatelích a zakázkách, které „vidím“ v nějakém veřejném zdroji informací. Překladatel, který nemá žádnou inzerci a pracuje výhradně na základě osobní známosti s lidmi v jednotlivých firmách či institucích (kromě překladatelských agentur) je pro mě v podstatě neviditelný. Tím pádem jej ani nemohu zahrnovat do svých odhadů. V podstatě by šlo tyto překladatele označit za „soukromý“ trh. V tom případě by pak předmětem tohoto článku byl pouze trh „veřejný“. Zmíněný „soukromý“ trh tedy v dalším textu ignorujme.
Jedinou zbývající možností pro naše chybějící překladatele je, že pracují výhradně pro agentury, a vlastní nezávislou inzerci (např. v placeném registru nebo na osobním webu) zřejmě nepovažují za potřebnou. Je-li můj prvotní odhad celkového počtu překladatelů alespoň řádově správný, zdá se, že výhradní práce pro agentury je dominantním režimem činnosti na trhu.
To samozřejmě vede k otázce, jak jsem na svůj úvodní odhad přišel, a zda je alespoň přibližně správný. Abych to zodpověděl, provedu vás postupem, kterým jsem čísla odvodil. Konkrétně se podíváme na pracovní kapacitu překladatelů, tržní sazby a objem tržeb velkých agentur.
Ekvivalent plného úvazku u překladatele
Abychom se v následujících oddílech kamkoliv pohnuli, nejprve budeme potřebovat stanovit si ekvivalent plného úvazku v překladatelské práci. Východiskem nám budiž průměrná hodinová rychlost práce, kterou globální průzkumy na velkých vzorcích respondentů odhadují kolem 500–550 slov na čistou odpracovanou hodinu (ačkoliv mezi konkrétními překladateli mohou být v rychlosti značné rozdíly).
Na českém trhu je běžnější mírou délky textu normostrana (NS), obvykle definovaná jako 1.800 znaků včetně mezer nebo 1.500 znaků bez mezer. Převod normostran na slova je složitější; zde nám postačí, že zmíněný počet slov představuje zhruba 2 NS.
Jakkoliv ji vyčíslíme, uvedená hodinová výkonnost je pro setrvalou práci bez přestávky, která vyžaduje vysokou míru soustředění a duševního nasazení, a kterou nelze rozumně vykonávat osm hodin denně. I pokud by se o to člověk pokoušel, výsledkem je obvykle duševní únava, zpomalení práce a propad kvality výstupu.
Navíc zmíněný hodinový průměr 2 NS vám snadno zkazí i přestávka na cigaretu, natožpak všechny ostatní činnosti, které musí překladatel na volné noze vykonávat, aby mohl dlouhodobě fungovat (například publikace obsáhlých blogových článků na vlastnoručně postaveném webu).
Namísto toho použijme starou poučku, sice apokryfní ale v oboru rozšířenou, že dlouhodobá pracovní rychlost překladatele na plný úvazek je kolem 6 NS za kalendářní den. Průměrná produktivita pak vychází na nějakých 180 NS měsíčně, tzn. jeden FTE je asi 2.000 NS ročně (předpokládáme-li 4-5 týdnů dovolené).
Do své definice „trhu s překlady“ zahrnuji i korekturu, kterou obvykle dělají překladatelé. Někteří dělají pouze překlad nebo pouze korekturu, ale neexistuje žádný striktní předěl, který by z překladu a korektury dělal dva různé obory.
Při „obvyklé“ míře chybovosti postupuje korektura zhruba dvakrát rychleji než překlad, tedy jeden FTE by zde byl kolem 4.000 NS ročně, při jinak stejných předpokladech jako výše. Sazba za korekturu je také oproti překladu obvykle zhruba poloviční.
Jelikož vyšší rychlost se navzájem „zruší“ s nižší sazbou, nemusíme pro potřeby tohoto článku korekturu od překladu oddělovat. Z našeho pohledu je zakázka 2 NS na korekturu funkčně totožná se zakázkou 1 NS na překlad, jelikož obě zaberou zhruba stejně času, a také zhruba stejně stojí. Ačkoliv tedy trh ve skutečnosti nejspíš sestává z nějaké kombinace překladu a korektury, nám postačí o něm ve zbytku článku uvažovat v „ekvivalentu čistého překladu“.
Tím se také můžeme vyhnout snahám o stanovení podílů překladu a korektury na tržbách, objemu práce a sazbách. Pro to neexistují žádná spolehlivá data, a bylo by to tedy pouze zdrojem další nejistoty v odhadu. Postačí mít na paměti, že to, o čem budu níže mluvit jako o „překladu“, může ve skutečnosti být nějaká směs překladu a korektury.
Ceny
Stanovení ekvivalentu plného úvazku má omezenou užitečnost, pokud zároveň neznáme i jeho finanční hodnotu, což nás přivádí k otázce obvyklých cen za překlad. Žádná spolehlivá data na to neexistují, neboť každý překladatel a každá agentura si mohou stanovit smluvní cenu dle svého uvážení. Někteří své sazby zveřejňují ve své inzerci, jiní nikoliv. Dokonce si troufám tvrdit, že ani zákazníci, ani sami překladatelé často nemají příliš dobrou představu o tom, jaká cena za překlad je „běžná“.
Jako proxy využiji dva zdroje, které považuji za relativně dobrý ukazatel „tržního průměru“, alespoň do té míry, do které v tomto fragmentovaném oboru nějaký průměr existuje. Jsou jimi (a) obvyklý rozsah cen v katalogu Tlumočení-Překlady;[5] a (b) cenové nabídky některých větších českých agentur.[6]
Jak zmiňuji výše, Tlumočení-Překlady je jedním ze dvou (mně známých) velkých, renomovaných inzertních registrů pro překladatele na českém trhu. Ceny tam inzerované by tedy měly být dobrým ukazatelem cen pro alespoň nějakou podmnožinu všech překladatelů.
Je to také jedno z mála míst, kde lze snadno porovnat sazby více různých překladatelů. (Ale ačkoliv to je užitečné pro nás zde, pro trh jako celek to tak skvělé být nemusí, jak argumentuji v pozn. 5 výše.) Lze se tedy domnívat, že jak klienti, tak ostatní překladatelé ho relativně často používají jako východisko svých cenových očekávání.
Nyní na jaře 2023 se obvyklé sazby inzerované na Tlumočení-Překlady relativně lépe umístěnými profily (které by měly představovat relativně zkušené a snad i dobré překladatele) za překlad Čj/Aj pohybovaly v rozsahu 300 – 400 Kč / NS. To jsou ceny bez DPH – nicméně většina překladatelů jsou neplátci DPH na základě zákonné výjimky pro živnostníky, tedy DPH obvykle v jejich cenách vůbec nefiguruje.
Čj/Aj je obvykle nejlevnější jazykovou kombinací, jednak kvůli objemu poptávky, jednak proto, že znalost angličtiny je relativně běžná. Ceny ostatních kombinací rostou víceméně v poměru ke vzácnosti kombinace. Ostatní velké kombinace bývají lehce dražší než Čj/Aj (cca. plus 10 – 20 %), zatímco některé velmi vzácné kombinace mohou stát oproti Čj/Aj i dvojnásobek.
Poznamenám, že jde o základní sazby za nesoudní, nespěšný překlad obecných, obchodních nebo technických textů bez zvláštních požadavků na provedení nebo doplňkové služby. Většina překladatelů svou základní sazbu upravuje s ohledem na specifika dané zakázky; málokdo slibuje práci za inzerovanou cenu za všech okolností. Jak už jsme řešili výše, cena korektury je obvykle zhruba polovinou ceny překladu.
Teď k druhému zdroji informací o cenách, tj. nabídce velkých agentur: Obvyklá inzerovaná výchozí sazba za překlad Čj/Aj je nyní kolem 450 Kč / NS. Stejně jako u překladatelů-jednotlivců zde platí, že ceny se mohou upravovat dle specifikace zakázky. Na rozdíl od živnostníků agentury nemají nárok na výjimku z povinnosti k DPH; výše uvedené sazby jsou bez daně.[7]
Ceny velkých agentur představují zejména „velkoobjemovou“ část trhu, tj. obvykle větší firemní zákazníky, z nichž každý může agentuře přinášet i větší množství ekvivalentních plných úvazků práce. Menší agentury mohou nebo nemusí být levnější – řada z nich se snaží zaměřovat na určitý druh zákazníka, a korporátní a státní obry raději přenechá lídrům trhu. Takto specializovaná malá agentura pak může dosáhnout na sazby podobné agentuře velké.
Výše uváděné sazby z obou zdrojů jsou pro kombinaci Čj/Aj, která je největší a nejlevnější. K odvození průměrných sazeb celého trhu potřebujeme znát přibližný podíl a cenový posuv ostatních jazykových kombinací. U cen můžeme aplikovat rozdíly popisované výše.
Podíly na objemu se odhadují hůře, jelikož spolehlivá veřejná data pro ně opět neexistují. V předešlém oddíle jsem uváděl několik jazykových kombinací, které se apokryfně považují za největší. Konkrétnější odhad můžeme realizovat pomocí dat z portálu Na Volné noze, kde jsou počty členů přehledně roztříděny dle jazyka.
V tuto chvíli již tušíme, že členská základna Na Volné noze představuje jen poměrně malý zlomek všech překladatelů na trhu. Tím pádem také podíly jednotlivých jazykových kombinací mezi členy tohoto registru nemusí nutně odpovídat podílům na trhu jako celku. I tak by ale měly být použitelným instrumentem.
Ke dni vydání bylo Na Volné noze registrováno celkem 198 platících členů, z toho 105 v kategorii angličtina, 45 němčina, 33 francouzština, 18 španělština, 16 polština a 13 italština. Dá se předpokládat, že nezařazení nabízejí jazyky, které na portálu nemají vlastní kategorii.
Stojí také za zmínku, že podstatná menšina překladatelů nabízí více než jeden cizí jazyk. Mezi nimi nejběžnější je nabízet dva. Často jde o lidi bilingvní, případně expatriáty, kteří v podstatě mají dva (téměř) rodné jazyky a třetí jazyk „cizí“. Nabízet více než dvě jazykové kombinace je vzácné, jelikož naučit se i jen jeden cizí jazyk na úroveň, kde v něm můžete skutečně profesionálně překládat, představuje velkou investici času a úsilí.
V každém případě fakt, že někteří překladatelé nabízejí více než jednu jazykovou kombinaci, vede k tomu, že výše uváděné podíly jazykových kombinací nemají součet 100 %, což zakládá určitou míru nejistoty v odhadu.
Z těchto čísel můžeme vyvodit hrubý, poměrně konzervativní odhad, že kombinace Čj/Aj představuje cca. 35 % trhu, Čj/Nj asi 15 %, Čj/Fr asi 10 % a „všechny ostatní“ dohromady zbylých 40 %.
Dále předpokládejme, že němčina a francouzština stojí o 15 % více než angličtina; a že ostatní se pohybují od +20 do +100 %, tím více, čím menší podíl na trhu daný jazyk má; a že průměrná přirážka ve skupině těchto ostatních (vážená objemovým podílem jazyka) je 40 %. S těmito čísly pak vychází celkový vážený průměr sazeb pro všechny jazykové kombinace na zhruba +20 % proti sazbě Čj/Aj.
Konečně budu pro jednoduchost předpokládat, že obchody uzavřené za sazby nižší než tento průměr víceméně vyrovnají obchody uzavřené za sazby vyšší. Za podprůměrné sazby prodávají převážně nízkorozpočtové agentury a levní překladatelé, kteří pro ně pracují, nebo případně i levní překladatelé přímým klientům. Nadprůměrná sazba může reflektovat buďto dražšího dodavatele, nebo příplatkovou službu.
Vyšší základní sazby jsou běžnější na přímém trhu, kde si úspěšní freelanceři s nadprůměrnými dovednostmi mohou účtovat podstatně více než „velkoobjemovou“ agenturní sazbu. Na trhu agentur se naopak soutěží převážně cenou, takže nízkorozpočtové agentury sice existují, ale „příplatkové“ spíše nikoliv. Jinými slovy, agenturní trh má cenový strop poměrně nízko nad svou „standardní“ cenou.
I agentura však může prodávat za sazbu podstatně vyšší než základní, pokud jsou součástí zakázky doplňkové služby, například korektura druhým překladatelem, grafická a předtisková úprava, DTP apod. Když níže počítám objem práce z objemu tržeb, předpokládám, že příplatkové služby neposkytované překladateli se zhruba „požerou“ s nízkými cenami v nízkorozpočtové části trhu, a že výsledkem je výše uváděný průměr.
Objem tržeb agenturního a celkového trhu
Dalším krokem našeho odhadu je prohlídka ročních tržeb agenturní části trhu. Pokud je mi známo, na českém trhu působí nejspíše vyšší desítky překladatelských agentur. Osobně vím o nižších desítkách, a naopak by mě překvapilo, kdyby jich celkem bylo výrazně přes sto. Většina jsou české firmy; pár největších jsou původem české firmy se zahraničními divizemi (obvykle ve střední a východní Evropě). Mezi agenturami střední velikosti je možná pár poboček velkých zahraničních firem.
Většina tuzemských agentur jsou společnosti s r.o.; je tu i pár akciových společností. V obou případech zákon vyžaduje, aby firma podávala účetní výkazy do Obchodního rejstříku, kde jsou pak veřejně dostupné (např. skrze státní portál justice.cz). Na základě podrobného prohlédnutí vícera takových výkazů bych si dovolil agentury přibližně roztřídit podle velikosti následovně:
- Malé: roční obrat do 10 milionů Kč
- Střední: roční obrat 10–50 milionů Kč
- Velké: roční obrat nad 50 milionů Kč
Toto dělení je mé vlastní a v zásadě arbitrární, avšak zdá se mi víceméně odpovídat tržní pozici, způsobu podnikání a zákaznickému kmeni daných agentur. Malé agentury se obvykle snaží zaměřit se na určitý druh zakázek, případně spoléhají na stabilní jádro dlouhodobých klientů. Střední agentury mohou stále být poměrně zákaznicky přívětivé, ale dosáhnou i na velkoobjemové zakázky. Velcí hráči obvykle fungují „korporátním“ způsobem, cílí na objem a obsluhují ty největší klienty.
Podle dat z CSA Research je největší agenturou na českém trhu Skřivánek, jehož česká divize překladů obrátila v r. 2022 asi 150 milionů Kč. Druhý největší Zelenka prodal za cca. 110 milionů Kč a třetí Aspena (vzniklá kdysi z divize Skřivánku, kterou odkoupil spolumajitel) asi za 100 milionů Kč.
Žádný veřejný seznam ani registr českých agentur neexistuje, ale dle mého odhadu je velkých (dle definice výše) kolem 10 a středních možná dalších 20. Méně jistý je počet agentur malých; pro potřeby článku si dovolím odhadnout 50. Dále předpokládejme, že průměrná velká agentura obrátí ročně 70 milionů Kč, průměrná střední prodá za 25 milionů Kč a průměrná malá za 4 miliony Kč.
Za těchto předpokladů by objem českého agenturního trhu vycházel na asi 1,4 miliardy Kč ročně. Jedná se o kvalifikovaný odhad, avšak alespoň ukotvený v objektivních číslech z účetních výkazů omezeného vzorku agentur. V absenci rigorózního výzkumu nebo veřejné databáze by měl přiměřeně posloužit jako alespoň rámcové číslo.
Zbytek trhu představuje přímý prodej překladatelů na volné noze koncovým zákazníkům. O tom neexistují data žádná, i když apokryfně je známo, že agenturní trh má objem výrazně větší než trh přímý.
V předchozím oddíle jsem odhadoval, že zhruba 300–400 překladatelů na volné noze si platí vlastní inzerci v renomovaných online registrech a / nebo provozuje vlastní web. Říkejme jim dále pro jednoduchost „překladatelé s vlastní inzercí“.
Z úvahy zde vynechávám přímé zakázky, které mohou někteří překladatelé získávat přes osobní kontakty, ačkoliv inzerují jen na málo viditelných neplacených profilech, případně neinzerují vůbec. Takové zakázky jdou zcela mimo jakékoliv veřejně dostupné záznamy, a tím pádem jsou pro mě v podstatě neviditelné.
Jinak můžeme rozumně předpokládat, že většinu přímých zakázek provádí oněch 300–400 překladatelů s vlastní inzercí. Je však nepravděpodobné, že by každý takový překladatel udělal celý ekvivalent plného úvazku jen z přímých klientů. Někteří mohou (možná i velkou) část své kapacity věnovat agenturní práci.
Nebo mohou překlady dělat jen jako vedlejší činnost; CSA Research odhaduje, že takových je celosvětově zhruba 25 %. Konečně je také možné, že někteří překladatelé prostě mají problém konzistentně sehnat zakázky v rozsahu plného úvazku – jakožto živnostníci nemají žádnou záruku přísunu práce.
Přesnější data, kterými bychom mohli odhad ukotvit, bohužel nemáme k dispozici. Předpokládejme tedy, že přímá část českého překladatelského trhu má objem 150–200 FTE, což jsem odvodil prostě jako polovinu celkového počtu překladatelů s vlastní inzercí. To je totéž, jako bych předpokládal, že pouze překladatelé s vlastní inzercí pracují pro přímé klienty, a že navíc průměrný takový překladatel udělá této práce právě půl ekvivalentu plného úvazku.
První z uvedených předpokladů (pouze překladatelé s vlastní inzercí dělají přímé zakázky) se zdá být rozumný s ohledem na to, že přímé zakázky překladatelů bez vlastní inzerce jsme explicitně vyřadili z analýzy pro jejich „neviditelnost“ ve veřejných zdrojích dat, a že jedinou další realistickou možností, jak může freelancer oslovit přímého klienta, se zdá být nějaká forma inzerce.
Pro druhý předpoklad (průměrný překladatel s vlastní inzercí udělá právě půl FTE práce pro přímé klienty) bohužel nemám dostupná žádná pevná data, a ani nevím o žádném zdroji, z nějž by taková data šlo získat. Živnostníci nemají žádnou povinnost komukoliv hlásit druhové členění svých tržeb. Celkovou tržbu sice hlásit musí, ale pouze v daňovém přiznání, což je neveřejný dokument.
Oproti lépe ukotvenému odhadu pro agenturní trh má tedy odhad pro trh přímý výrazně větší riziko nepřesnosti, jelikož do značné míry závisí na předpokladech, které jsem v podstatě natipoval.
Použijeme-li výše odhadnutou průměrnou cenu přímých zakázek a ekvivalent plného úvazku definovaný v prvním oddíle, vychází 150–200 FTE na nějakých 300–400 tisíc NS. To budiž naším hrubým odhadem objemu práce v přímé části trhu s překlady. Průměrnou cenu za přímé překladatelské zakázky ve všech jazykových kombinací jsme odhadli výše na 300–400 Kč / NS plus 20 %, tedy střední hodnota zhruba 420 Kč / NS.
Když to spojíme s objemem práce v NS, dostaneme s k odhadu objemu přímého trhu s překlady ve výši asi 150 milionů Kč. Přidáme-li tuto částku ke věrohodnějšímu odhadu agenturního trhu v objemu 1,4 miliardy Kč, dostáváme odhad celkového objemu českého trhu s překlady zhruba 1,5 miliardy Kč ročně, na čemž mají přímé zakázky podíl asi 10 %. Znovu však raději upozorním na značný prostor pro chybu v těchto odhadech.
Objem agenturního a celkového trhu v NS
Nyní už máme rámcový odhad peněžní hodnoty českého překladatelského trhu i přibližnou představu o jeho průměrných cenách. Můžeme tedy odhadnout celkový objem práce na trhu v NS. Ten pak porovnáme s naším odhadem ekvivalentu plného úvazku u překladatele, čímž dojdeme k řádovému odhadu počtu FTE, které trh představuje.
Prvně je třeba očistit tržby agentur od marže, z níž jsou agentury živy. Výše marže je obchodní tajemství, k němuž nemají přístup ani překladatelé, kteří pro agenturu pracují. Lze ji však odhadnout z účetních výkazů agentur.
Konkrétně lze marži odhadovat jako rozdíl položek tržba a výkonová spotřeba, kde o výkonové spotřebě agentur je apokryfně známo, že sestává převážně nebo úplně z odměn překladatelům. Z výkazů vícera agentur v Obchodním rejstříku vidíme, že výše marží je u různých agentur různá, ale obvyklá přirážka se pohybuje v rozsahu 30–50 % nad výkonovou spotřebu.
To znamená, pokud například agentura účtuje zákazníkovi za překlad Čj/Aj například 450 Kč / NS, pak překladatel na volné noze, který je skutečným zpracovatelem zakázky, z toho dostane asi 300–330 Kč / NS.
Vezmeme-li střední hodnotu 40 %, pak by to znamenalo, že z dříve odhadnutého celkového obratu agenturního trhu ve výši 1,4 miliardy Kč se zhruba 1 miliarda Kč dostane ke koncovým poskytovatelům služeb.
Vážený průměr sazeb za překlad napříč všemi jazykovými kombinacemi jsme výše odhadli na asi 120 % sazby za kombinaci Čj/Aj, a průměrnou agenturní sazbu za překlad Čj/Aj na cca. 450 Kč / NS. Z toho nám vychází celková průměrná agenturní sazba kolem 540 Kč / NS za překlad, z čehož kolem 385 Kč / NS se v průměru dostává k samotným překladatelům.
Když nyní podělíme 1 miliardu Kč, kterou předpokládáme, že agentury vyplatí freelancerům, jejich průměrnou sazbou 385 Kč / NS, vyjde nám, že české agentury přeloží ve všech jazykových kombinacích cca. 2,6 milionu NS ročně.
V předchozím oddíle jsem již zmiňoval, že ve skutečnosti může jít o nějakou kombinaci překladu a korektury, a že ve výše uvedených výpočtech pro jednoduchost počítám korekturu, jako by šlo o překlad v polovičním rozsahu. Rovněž jsem už zmiňoval, že výpočet ignoruje vyšší ceny příplatkových služeb, které by ale měly více či méně vyvážit nízkorozpočtové agentury s nižšími cenami, které jsme také ignorovali.
Pro přímý trh mezi freelancery a koncovými klienty jsme už celý výpočet absolvovali výše. Zde tedy jenom pro úplnost zopakuji odhadnutý objem, který nám vyšel na cca. 350 tisíc NS. Celkový objem agenturního i přímého trhu dohromady je tedy kolem 3 milionů NS ročně.
Odhad objemu trhu v ekvivalentech plného úvazku
Na začátku článku jsme definovali ekvivalent plného úvazku pro překladatele jako 2.000 NS překladu ročně. Jak je započtena korektura jsme již také řešili výše.
Nyní můžeme jednoduchým výpočtem dojít k tomu, že odhadnutý objem agenturního trhu odpovídá asi 1.300 FTE (2,6 mil. děleno 2 tis.). Opět můžeme přidat objem přímého trhu, který jsme výše odhadli na asi 150–200 FTE. Tím se konečně dostáváme k závěru, že český trh s překlady (nepočítaje literární překlady) představuje zhruba 1.500 FTE.
Závěrem
Zde tedy máme naši odpověď, nebo alespoň udatný pokus o ni. I tak je třeba říci, že šlo převážně jen o řádový odhad, a tak by se na uvedená čísla mělo pohlížet.
Mezi hlavní zdroje nejistoty v odhadu patří:
- Celkový objem tržeb všech agentur: Šlo o odhad založený na apokryfních informacích o počtu agentur a skutečných údajích o tržbách omezeného vzorku agentur;
- Celkový objem tržeb freelancerů z přímých zakázek: Čirý dohad, informovaný převážně napůl známými počty překladatelů s vlastní inzercí; a
- Míra reprezentativnosti sazeb považovaných mnou za „průměrné“: Jako proxy jsem použil sazby „nejčastěji veřejně inzerované“; nemohu však vědět, jaké procento zakázek se za tyto nebo podobné sazby skutečně zobchoduje.
Odhad pro přímou část trhu je podstatně méně jistý než odhad pro část agenturní. Důvodem je horší dostupnost objektivních dat, která by šlo použít k ukotvení odhadů.
Že ekvivalent plného úvazku pro překladatele je právě 2.000 NS ročně byla do jisté míry moje arbitrární volba; pro živnostníky žádná oficiální definice „plného úvazku“ neexistuje. Číslo jsem však vybral na základě obecných pouček, které jsou v oboru široce známé a rozšířené.
V každém případě je ekvivalent plného úvazku třeba brát jako explicitní předpoklad, který je pro následné odhady exogenní, spíše než jako zdroj nejistoty uvnitř odhadovacího postupu. Navíc pokud by čtenář měl pocit, že tato hodnota je nevhodná, může si odhad snadno přepočítat s hodnotou jinou.
Jinak lze odhad počtu FTE brát jako relativně konzervativní – jednak proto, že předpoklady činěné v různých bodech odhadního procesu byly spíše konzervativní. Jednak také proto, že sazby, kterými jsem z tržeb odvozoval objem práce, jsou aktuální, zatímco údaje o tržbách agentur v Obchodním rejstříku jsou rok až dva staré.
Sazby se v poslední době zvýšily zřejmě z důvodu vysoké všeobecné inflace. Sazby vyplácené v době, kdy agentury zrealizovaly uváděné tržby, tedy mohly být nižší. V tom případě by pak objem práce, kterému daná tržba odpovídá, byl vyšší než zde odhadnutý.
Přes to všechno se mi však jeví jako nepravděpodobné, že by můj odhad počtu FTE na trhu byl výrazně vyšší (řekněme dvakrát vyšší) než skutečnost, nebo naopak, že by skutečnost byla více než dvakrát vyšší než můj odhad.
Jinými slovy, s rozumnou měrou jistoty mohu říci, že považujeme-li 2.000 NS ročně za ekvivalent plného úvazku překladatele, pak český trh s překlady má objem někde mezi 750 a 3.000 FTE s tím, že „očekávaná hodnota“ je kolem 1.500. To samozřejmě není příliš precizní odhad, ale lepšího nejsem schopen, neboť dostupnost objektivních dat je dosti omezená.
Navíc odhad počtu FTE na trhu s překlady nebyl jediným důvodem, proč jsem tento článek sepsal. Spíše mi poskytl příležitost vzít čtenáře na strukturovanou prohlídku českého trhu s překlady, v jejímž průběhu jsem měl možnost představit těch pár objektivních čísel, která jsou o oboru dostupná, a zasadit je do širšího kontextu.
Jsou to možná právě ona pevnější čísla, která mohou mít pro čtenáře největší praktickou hodnotu. Zbytek informací v článku vychází ze zkušeností a postřehů člověka, který se na trhu pohybuje. To také nemusí být bezcenné, ale pokud se to rozhodnete vnímat spíš jako omáčku, nebudu vám to vyčítat.
V každém případě vám děkuji, že jste můj rozsáhlý traktát dočetli až sem. Než se vydáte dále, můžete si udělat screenshot tabulky v záhlaví článku, která přehledněji shrnuje různá podstatná čísla rozebíraná v textu. Může vám posloužit jako rychlý tahák na toto téma, nebo si ji vezměte jen jako suvenýr.
Konečně máte-li pocit, že jsem ve svých předpokladech nebo odhadech v tomto článku udělal podstatnou chybu, a můžete-li to podepřít konkrétními daty (tj. ne jen vlastním názorem či osobní zkušeností jednoho člověka), můžete mě kontaktovat na e-mailové adrese v zápatí této stránky.
Poznámky pod čarou
[1] Do toho nezahrnuji amatérské překladatele (které zde pro jednoduchost definuji jako ty, kteří pracují bez nároku na úplatu nebo alespoň bez písemného dokladu) ani ty, pro které jsou překlady jen dočasným nebo občasným zdrojem drobných vedlejších příjmů. Překladatele na částečný úvazek zahrnuji, pokud pracují dlouhodobě, s písemným dokladem (tzn. pracují na dohodu nebo fakturují skrze vlastní živnost či jiný subjekt) a za sazby zhruba odpovídající aktuálním cenám profesionálního trhu.
[2] Pokud si říkáte, a co kombinace čeština/slovenština: Ta se obvykle nepřekládá profesionálně. Jazyky jsou vzájemně srozumitelné s minimální přípravou, nebo i bez přípravy pro stále vysoké procento lidí, kteří pamatují společný stát s dvojjazyčnými médii. V této situaci nedává za většiny okolností smysl platit profesionální sazby za překlad mezi slovenštinou a češtinou. Výjimky existují a tato služba se místy nabízí, ale objemem nedosahuje velikosti „významné“ jazykové kombinace.
[3] Rozhodl jsem se nezařazovat do průzkumu veřejný seznam členů Jednoty tlumočníků a překladatelů. JTP je profesní sdružení českých komerčních překladatelů a zařazení na seznam členů je automatickou postranní výhodou členství. Mnoho profilů v seznamu členů se zdá být příliš strohých na placenou inzerci; spíše se obsahově podobají inzerci neplacené. Také není zcela zřejmé, zda JTP pravidelně maže profily, kterým členství propadlo pro neplacení ročního poplatku. Z těchto důvodů se těžko odhaduje, jak velká část zveřejněných členů skutečně využívá své profily k aktivnímu oslovování zákazníků.
[4] Zdroj: Celosvětový dotazníkový průzkum společnosti CSA Research (dříve Common Sense Advisory), což je agentura pro výzkum trhu se sídlem v USA zaměřená na jazykové služby. CSA je jedním z mála věrohodných zdrojů průzkumů trhu s překlady; většina jejich výstupů je však buď obecná pro celý svět, nebo se převážně zaměřuje na trh ve Spojených státech. Poskytuje tím pádem jen omezené množství informací o jednotlivých místních trzích, obzvlášť malých trzích jako ten český.
[5] Druhý významný český registr Na Volné noze ve svých stručných prezentacích inzerentů jejich ceny neuvádí. Místo toho návštěvníky hledající další informace odkazuje na vlastní web nebo jiný inzertní profil překladatele. To se zdá být úmyslným rozhodnutím, jehož cílem je zabránit vzájemnému cenovému soutěžení inzerentů prostřednictvím zveřejněných profilů. To totiž může hnát ceny dolů ještě před tím, než s nimi přijde do styku jakýkoliv zákazník. Inzerenti by se tak hromadným zveřejňováním cen v téže databázi mohli neúmyslně sami poškozovat.
[6] Kdo má v oboru přehled, může se ptát, proč nepoužiji také „oficiální doporučenou sazbu“ vydávanou Jednotou tlumočníků a překladatelů. Důvodem je, že tato sazba je o poznání vyšší, než za co se reálně na volném trhu obchoduje. Jejím zveřejňováním se JTP snaží stavět do pozice odborové organizace, kterou však není, a nemá vcelku žádnou vyjednávací sílu. Její doporučená sazba je tedy málokdy brána vážně, a ačkoliv je pokus JTP o zlepšení pracovních podmínek překladatelů myšlen v dobré víře, vychází zatím převážně naprázdno. Každopádně pro tento článek je podstatné, že doporučená sazba JTP není spolehlivým ukazatelem skutečných sazeb tržních.
[7] Zda se přiráží či nepřiráží DPH nemusí být příliš podstatné pro právnické osoby, které si DPH odečtou. Nicméně pro zákazníka-spotřebitele může DPH agenturu prodražit oproti překladateli-neplátci s jinak stejnou sazbou před zdaněním. Pro spotřebitele je tedy nákup u překladatele-jednotlivce příležitostí k úspoře na dani.
